3.2.4
Osoby s omezenou svéprávností
JUDr. Magda Václavíková
Pokud člověk trpí duševní poruchou, která není jen přechodná a v jejímž důsledku není schopen právně jednat, soud může jeho svéprávnost omezit. Podle OZ nelze svéprávnost zcela vyloučit, ale pouze limitovat na právní jednání, ke kterým je člověk s ohledem na stupeň svého postižení ještě způsobilý samostatně, a ke kterým nikoli.
NahoruRozhodnutí soudu
O omezení svéprávnosti může rozhodnout pouze soud, který též v rozhodnutí stanoví, v jakém rozsahu způsobilost člověka jednat samostatně omezil, tzn. explicitně vyjmenuje jednání, které není daný jedinec schopen činit sám. Při rozhodování o omezení svéprávnosti musí soud zohledňovat zájmy a osobní jedinečnost člověka a k omezení jeho svéprávnosti přistoupit jedině tehdy, pokud by mu jinak hrozila závažná újma a nebylo by možné řešit jeho situaci jinak (použitím méně omezujících opatření, jako je například zastoupení členem domácnosti nebo schválením smlouvy o nápomoci; viz Rozhodnutí ve stavu, kdy pacient sám nemůže udělit souhlas).
V rozsudku omezujícím svéprávnost soud též uvádí, po jakou dobu má omezení trvat, přičemž je omezení limitováno buď na dobu nutnou na vyřízení určité záležitosti, pokud je svéprávnost omezována v souvislosti s konkrétní záležitostí, nebo nejdéle na 3 roky. Pokud je však zřejmé, že se stav člověka během 3 let nezlepší, je možné stanovit jako maximální dobu omezení svéprávnosti 5 let. Soud je následně povinen před uplynutím doby, na kterou bylo omezení stanoveno, přezkoumat zdravotní stav člověka a zvážit, jestli je omezení ještě potřeba. V případě, že uplyne doba, na kterou bylo omezení stanoveno, účinky omezení zanikají, ledaže bylo v této době zahájeno řízení o prodloužení omezení. Účinky omezení pak trvají do nového rozhodnutí, nejdéle však po dobu jednoho roku od uplynutí původní doby omezení.
Soud zároveň stanoví člověku s omezenou svéprávností opatrovníka, který za opatrovance činí právní jednání, ohledně nichž je svéprávnost člověka limitována. Zpravidla to bývá někdo z příbuzných osoby, které je svéprávnost omezována, pokud o ni projevuje zájem a souhlasí se jmenováním opatrovníkem. Pouze pokud by hrozil střet zájmů mezi opatrovancem a opatrovníkem, musel by soud jmenovat pro konkrétní jednání kolizního opatrovníka.
NahoruInformovaný souhlas za osobu s omezenou svéprávností
Při poskytování zdravotních služeb je tedy potřeba zkoumat, zda je vyslovení souhlasu s poskytnutím zdravotní služby zahrnuto mezi právní jednání, ke kterým pacient nemá způsobilost. Pokud v rozsudku uvedeno není, může pacient jednat sám; v opačném případě lze pacientovi provést zákrok jen na základě souhlasu jeho opatrovníka.
Povinnost vysvětlit pacientovi povahu lékařského zákroku a jeho následky potom přechází na opatrovníka. V ideálním případě se určený zástupce účastní pohovoru s lékařem spolu s pacientem, kterého zastupuje. Je vhodné přihlédnout k rozumovým schopnostem pacienta s omezenou svéprávností a podobně jako u nezletilého se pokusit pohovor přizpůsobit jeho rozumovým schopnostem, aby byla pokud možno zajištěna alespoň minimální informovanost pacienta.
Identifikační a kontaktní údaje opatrovníka pacienta, případně též identifikační a kontaktní údaje důvěrníka nebo podpůrce pacienta jsou proto součástí zdravotnické dokumentace [§ 2 písm. i) VZDD].
NahoruProkazování rozsahu způsobilosti
Podobně jako u nezletilých, kterým byla přiznána svéprávnost, může však zjišťování existence omezení a jeho rozsahu u konkrétní osoby být problematické. Občanský průkaz totiž mohou mít i osoby, jejichž svéprávnost byla omezena, aniž by ovšem údaj o omezení svéprávnosti byl v občanském průkazu zapsán. Tento údaj je sice uveden v registru evidence obyvatel, ke kterému ovšem mají přístup pouze státní úřady, nikoli poskytovatelé zdravotních služeb.
V případě, že zdravotník má pochybnosti ohledně svéprávnosti pacienta a jeho způsobilosti udělit s poskytnutím zdravotní služby souhlas, měl by jej požádat o předložení aktuálního…
