dnes je 15.6.2024

Input:

Nezletilé osoby

1.6.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.2.1
Nezletilé osoby

JUDr. Magda Vavrušková, JUDr. Jakub Vozáb, Ph.D., Vozáb & Co. Law Offices s.r.o.

Úprava způsobilosti nezletilého pacienta poskytnout platně informovaný souhlas zaznamenala v posledních letech několik významných změn, které reagovaly mimo jiné na změny zákonů týkajících se nezletilých. Jak bylo zmíněno dříve, již Úmluva o biomedicíně definuje, že názor nezletilé osoby bude zohledněn jako faktor, jehož závaznost narůstá úměrně s věkem a stupněm vyspělosti.

Nezletilá osoba, se dvěma výše uvedenými výjimkami, není sice plně svéprávná, ale přesto je obecně způsobilá k právnímu jednání v tom rozsahu, který je přiměřený rozumové a volní vyspělosti obvyklé pro osoby v tomto věku. Svéprávnost člověka se totiž v průběhu nezletilosti vyvíjí, a zatímco například novorozené dítě není svéprávné ani zčásti, sedmnáctiletý člověk bude již mít svéprávnost téměř v rozsahu rovnajícím se plné svéprávnosti.

Rozumová vyspělost znamená schopnost posoudit vlastní jednání a jeho následky a volní vyspělost schopnost své jednání ovládnout vůlí. Přihlížet je potřeba k oběma složkám současně, tedy nestačí, pokud by nezletilý byl sice schopen chápat smysl svého jednání, ale zároveň by nedokázal řídit své jednání svou vůlí.

Objektivní hledisko posuzování rozumové a volní vyspělosti

Při posuzování rozumové a volní vyspělosti je potřeba vycházet z objektivních hledisek, tedy z vyspělosti obvyklé pro určitý věk, nikoliv z vyspělosti konkrétního jedince, která může být jak nižší, tak vyšší. Takové posuzování by totiž kladlo nepřiměřené nároky na zkoumání každého člověka při každém právním jednání. Pokud se ale mezi vyspělostí obvyklou pro věk konkrétního nezletilého a jeho subjektivní vyspělostí vyskytuje na první pohled patrný rozpor naznačující, že tento nezletilý nedosáhl vyspělosti obvyklé pro jeho věk, je samozřejmě nutné upřednostnit subjektivní pohled a se způsobilostí ke konkrétnímu právnímu jednání u něj nepočítat.

Zákonný zástupce nezletilé osoby

V rozsahu, ve kterém nezletilý není svéprávný, za něj právní jednání činí jeho zákonný zástupce. Tím bývají zpravidla rodiče nezletilého, případně jeho osvojitelé, pokud bylo dítě adoptováno.

Přestože obecně zastupují dítě oba rodiče společně, právně jednat může za dítě kterýkoli z nich, neboť se předpokládá, že mezi rodiči panuje ohledně jednání shoda. Pokud však mezi rodiči vznikne rozpor, je nutné vyřešit jej na návrh některého z rodičů soudně při zohlednění zájmů dítěte a jeho názoru. Do doby rozhodnutí soudu není možné, aby některý z rodičů právní jednání učinil.

Rodiče nemohou dítě zastoupit v případě, kdy by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi nimi a dítětem nebo mezi více dětmi stejných rodičů. Střet zájmů při poskytování zdravotních služeb by mohl hrozit například tehdy, pokud by jedno z dětí mělo jako jediný vhodný dárce darovat obnovitelnou tkáň svému sourozenci1. Takovým dětem by bylo potřeba jmenovat soudem opatrovníka.

Poručník nezletilé osoby

V případě, že ani jeden z rodičů nevykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, tedy oba rodiče jsou soudem zcela zbaveni rodičovské odpovědnosti nebo je jejich rodičovská odpovědnost omezena, případně pokud jeden z rodičů dítěte již nežije a rodičovská odpovědnost druhého je omezena či odňata, soud jmenuje dítěti poručníka, popř. dva poručníky (zpravidla manžele).

Poručník za nezletilého právně jedná v rozsahu, v jakém by k tomu jinak byli oprávněni rodiče. Do doby, než se poručník ujme své funkce, vykonává jeho práva a povinnosti orgán sociálně-právní ochrany dětí (tzv. OSPOD) jako veřejný poručník. OSPOD může být však poručníkem dítěte jmenován soudem, pokud by se soudu nepodařilo najít vhodnou osobu, která by funkci poručníka mohla vykonávat.

Jak zákonný zástupce, tak poručník mohou udělit souhlas se zásahem do integrity zastupovaného nezletilého, pouze pokud je to k přímému prospěchu nezletilého. Zástupci tak nemohou udělit souhlas k zjevně zbytečnému, či dokonce škodlivému zákroku (např. některé formy léčitelství). Odmítnutím poskytnutí zdravotních služeb nezletilému se zabýváme blíže v kapitole 7. této publikace.

Rozpor mezi rodiči při poskytování zdravotních služeb

ZZS v podobě, v jaké 1. 4. 2012 vstoupil v účinnost, vyžadoval souhlas obou rodičů k poskytnutí zdravotní služby, která mohla podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav nezletilého nebo kvalitu jeho života. Pokud se souhlas obou rodičů nepodařilo zajistit, byl poskytovatel povinen tuto skutečnost oznámit soudu za účelem ustanovení opatrovníka nezletilému.

Vymezení zdravotních služeb, „které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života”,2 bylo značně nejasné, neboť pod takovou zdravotní službou bylo možné rozumět například i běžné povinné očkování, jež v případě výskytu nežádoucích účinků mohlo zdravotní stav pacienta negativně ovlivnit velmi podstatně, navíc zajišťování souhlasu obou rodičů přinášelo v praxi značné problémy, například pokud jeden z rodičů o dítě neprojevoval zájem nebo se jej nedařilo kontaktovat.

Výše uvedené ustanovení proto bylo po necelém roce účinnosti od 14. 3. 2013 zrušeno3 a v současnosti poskytovatel zdravotní služby může předpokládat,

Nahrávám...
Nahrávám...